Během minulých let bylo vypracováno několik studií, které porovnávaly dopad stavby na životní prostředí. Martin Vonka z ČVUT se zabýval ve své doktorské práci porovnáním primární energie zabudované v materiálech a primární energií nutnou pro provoz stavby. Tato studie však zaprvé nezahrnovala porovnání pasivního domu a zadruhé nepočítala s tím, jakým způsobem budou domy provozovány, což je u pasivního domu nezbytné. Bjorn Kierulf z Createrry porovnával dva pasivní domy, jeden z přírodních materiálů, druhý s běžných materiálů. Taktéž se však nezabýval provozem a navíc pro porovnání domů použil pouze provozní energii nutnou k vytápění, aniž započítal další energii v domě spotřebovávanou.

Autor: Jan Márton

Z těchto důvodů, a při příležitosti přednášky na konferenci Přírodní stavby od A-Z II., jsem se dopodrobna zabýval výpočtem pro porovnání třech variant téhož pasivního domu z různých stavebních materiálů při dvou variantách způsobu provozování na obnovitelné i neobnovitelné zdroje. Výsledky jsou velmi odlišné a ukázaly, že je třeba se způsobem provozování u pasivního domu rozhodně počítat. Jako podklad jsem použil stavbu rodinného domu v Žalhosticích, pro svou jednoduchost.

Druhá část studie se zabývá porovnáním dopadu na životní prostředí u tří běžných variant staveb pasivních a nízkoenergetických domů stavěných z přírodních materiálů:

  • EPD provozovaný na obnovitelné zdroje energie
  • EPD provozovaný částečně na obnovitelné zdroje energie
  • NED provozovaný na obnovitelné zdroje energie

Ačkoliv mám k pasivním domům blízko již cca 7 let, při úvahách a rozhodnutích o využití materiálů mi chyběl jakýkoliv pevnější podklad. Tato studie, jako jakákoliv jiná, je do určité míry teorií. Její závěry nejsou příliš překvapivé, udávají však další možné směry pro projektování a rozšiřují informační základnu.

Studie je zde ke stažení a volně šiřitelná.

Za pomoc s některými vstupy děkuji zejména Pavlovi Minářovi, Danovi Grmelovi a Jakubovi Wihanovi.

Příloha
Příloha Velikost
zlh_environmentalni_porovnani_variant_epd_a_ned.pdf (1.99 MB) 1.99 MB
Projekt cohousingu čtyř rodinných domů vzniká v Liberci – Horním Hanychově pod Ještědem, v blízkosti tramvajové trati, která tvoří dopravní páteř Liberce. Pár zastávek na vlakové a autobusové nádraží a do centra Liberce, dvě zastávky na ještědské sjezdovky, na druhé konečné tramvaje Jizerky. Pět minut autem k dálnici na Prahu. K tomu v tichu mezi dvěma ulicemi, s výhledem do zeleně, na hory a hanychovský kostelík.
pudorys

Pozemek pro šest plánovaných bytových jednotek – čtyři pro mladé rodiny a dvě pro rodiče stavebníků – byl nalezen po vytvoření stavební skupiny relativně rychle. Leží sice v žádané oblasti pro výstavbu rodinných domů, sám o sobě je ale složitý svojí konfigurací s postaveným skladem pro stavební materiál, velkým vybydleným domem navazujícím na okolní zástavbu a polohou mezi dvěma komunikacemi. Takže čekal buď na svého developera, nebo na skupinu stavebníků.

Po společném zakoupení pozemků následoval několikaměsíční proces, jehož výsledkem byla dohoda o poloze jednotlivých staveb. Velmi nápomocná byla hodnotící metoda podle Christophera Daye, kde se ukázaly mírně rozdílné priority stavebníků ohledně výhledů. Nutnou součástí byl konsenzus, aby žádný stavebník neztrácel hodnotu své investice do pozemku. Mezi zásadní řešené priority patřilo: výstupy na společnou část pozemku, přístup do domu, osvětlení a oslunění, výhledy, sousedství. Došlo také k dohodě o soukromých předzahrádkách a podílu soukromého pozemku věnovaném ke společnému užívání, stejně jako k dohodě o věcných břemenech průjezdů a průchodů. Část společného pozemku byla vyčleněna na tzv. start up pro případ, že by bylo vhodné postavit společnou stavbu dílen, podnikání apod. Společné části pozemku byly řešeny pro umístění místa k setkávání, zahrádek, dětského hřiště, jezírka, malého sadu a velké herní plochy.

Na pozemcích navrhujeme umístění šesti bytových jednotek v řadových domech – čtyři bytové jednotky pro rodiny a dvě bytové jednotky pro rodiče, celkem asi 20 lidí. Pro jednu bytovou jednotku navrhujeme zastavěnou plochu cca 100-110 m2, celkem tedy cca 700 m2. Řadové domy předpokládáme nepodsklepené, avšak s podzemním podlažím z jedné strany otevřeným s možností parkování vozidel a skladováním, a s dvěma nadzemními podlažími s pultovou střechou. Za tímto účelem (zakrytí podzemního podlaží ze strany společné zahrady) bude zdemolován vícepatrový objekt, materiál bude odvezen nebo recyklován a uložen na vlastním pozemku.

Stavby se nachází na okraji cca 5-ti řad výraznější řadové zástavby, která je však v této oblasti ojedinělá. Oblast Dolního a Horního Hanychova je typická spíše pro individuální zástavbu, případně dvojdomy. Pro novou zástavbu na dotčených pozemcích jsme zvolili přechodovou formu mezi individuální a řadovou zástavbou – rodinné dvojdomy, a to zejména z důvodu lepšího oslunění fasád. Směry natočení fasád nereagují na stávající zástavbu, neboť ani stávající zástavba žádné jasné směry ani kompozici nedrží. Řadové domy reagují spíše na terén a natočení ke světovým stranám, individuální výstavba pak na malé výměry pozemků kolmo ke komunikacím, které sledují zejména geomorfologii terénu.

Navržené domy jsou koncipovány jako energeticky pasivní, s nutností dostatečného oslunění a solárních zisků. I z těchto důvodů jsou čtyři rodinné domy rozděleny na dvojdomy – aby bylo dosaženo úspory místa na pozemku, ale zároveň měl každý dům alespoň dvě osluněné fasády. Dostatečné oslunění je nutnou podmínkou pro stavby v pasivním standardu (solární zisky pokrývají až ⅔ potřeby tepla na vytápění). Z tohoto důvodu je také natočen západní dvojdům o 12 stupňů od zadní hrany pozemku, což zajišťuje o 40 minut delší oslunění obytné fasády.

Stavba se chystá na okraji Holic v Pardubickém kraji, tam kde intravilán přechází do zeleně a polí. Dům je proto řešen jako hmota vyrůstající postupně ze zahrady a jejích stromů, keřů a květin. Pavučina pergol bude popnuta zelení, teprve na druhý pohled se objeví dům z opalovaných modřínových prken.
01
02
03
04
05

Návrh  stavby: Jan Márton, Jana Přibylová

Stavebníci oslovili naše studio se zadáním rodinného domu z přírodních materiálů, který má být umístěn na podélném zahradním pozemku. Situaci spoluurčují ořešák v jižní části pozemku a třešeň ve střední části na severu. Stromy si přáli stavebníci zachovat, protože si na ně během svých pobytů na pozemku zvykli a pod třešní se nachází nejlepší pobytová část s ohništěm. Dům je tedy umístěn mezi tyto stromy, které zároveň dotváří přímé okolí přízemí stavby.

Požadavky stavebníků vedly k disproporci prostor pro přízemí a patro, navíc obytný prostor měl být koncipován jako dvoupatrový. Odtud vzniklo řešení šikmo se zvedající ozeleněné střechy, která na nižší straně vytváří skoro pětimetrový prostor na výšku, zatímco na straně do ulice je do hřebene umístěna vestavěná půdička se skladovacími prostory. Patro je vloženo do podchozí výšky střechy, s pokoji obrácenými k jihu.

Hlavní objem vytápěné části stavby je kompaktní, obložený opalovanými modřínovými prkny s vysokou trvanlivostí. Na severu navazuje nevytápěná část s přístřeškem pro auta, kde bude modřín ponechán přirozenému zešednutí. Dům z jihu a západu obalují pergoly a stříšky, sloužící pro krytí ta stínění terasy, chodníčku kolem stavby a stínění okenních otvorů proti letnímu přehřívání. Stavbu korunuje svažitá ozeleněná střecha, jejíž podle ročních období měnící se barevnost bude viditelná ze zahrady.

Dispozice přízemí se odvíjí od velkého rohového okna v jídelně, které je v přímém kontaktu se zahradou. Na obytný prostor s kuchyní a obývákem navazuje výtvarný ateliér s hudebnou, přestavitelný v budoucnu na ložnici, zádveří a WC s koupelnou. Schody do patra vedou na galerii, sloužící jako pracovna, která je v kontaktu s přízemím. Z galerie vybíhá chodba s pokoji, technickou místností, koupelnou a WC. Zprvu je počítáno se zobytněním přízemí, podkroví může zůstat i jako flexibilní volně dělitelný celek, díky volbě střechy bez vnitřních podpor. Ve štítě střechy se nachází skladovací půdička přístupná z chodby patra.

Úsporné nakládání s energiemi při provozu se podepisuje už na samotném návrhu stavby. Objekt je založen na železobetonové desce s pěnovým sklem, stěny budou stavěny z masivních dřevěných panelů, střecha a strop z dřevěných trámků a I nosníků. Zateplení je plánováno dvojitou a jednoduchou izolací ze slaměných balíků, podle orientace stěny, ve střeše pak celulózou. Tepelně-akumulační funkci zajistí základová deska s teplovodními registry, těžké příčky a těžký strop s betonovou mazaninou. Kvalitní dřevěná okna a dveře, společně s technologiemi vytápění, ohřevu teplé vody a nuceného větrání dotváří pasivní koncept celého domu.

Myšlenka konference

Stavba vlastního domu a jeho zakomponování do krajiny je tvůrčí proces. Na počátku celé myšlenky vlastního bydlení je vize. Každý, kdo se na tuto cestu vydal, ji má. U někoho je od počátku velice konkrétní a někdo ji vnímá spíše pocitově a vzniká postupně. Pokud je záměr myšlen vážně a člověk se za svou vizí vydá, spustí proces, na jehož konci může být vytoužené uskutečnění záměru. Pouť k naplnění může být jednoduchá, ale i složitá. Ne vždy je ale nutné projít si vším sám a podstupovat vše od úplného začátku.

Pro úspěšnou realizaci vašich vizí a plánů jsem připravil konferenci (setkání, soubor přednášek), kde budou vystupovat lidé, kteří se přírodním stavitelstvím již delší dobu zabývají a kteří mají zkušenosti a znalosti, ze kterých se dá čerpat. Myšlenkou konference je dát dohromady lidi, kteří jsou ochotni předat své zkušenosti ostatním a kteří vás mohou provázet na cestě za vaší vlastní vizí.

Konference přinese ucelené znalosti o přírodním stavitelství od projektu až po realizaci. Své zkušenosti budou prezentovat lektoři a řemeslníci různých specializací. Obsah přednášek a náplň celé konference bude dostatečně srozumitelný pro širší veřejnost, bude ale i dostatečně odborný pro prohloubení znalostí profesionálů.

Ondřej Bízek

Více zde: http://www.prirodnistavby.com/program/

 

Inspirativní myšlenky z velmi zajímavé přednášky Christine Rottenbacher a Tima Cassidyho věnované participativnímu plánování a navrhování, konané 26. listopadu 2014 v rámci cyklu „Zelená infrastruktura v Evropě“ pořádaného IPR a ČKA.

Christine Rottenbacher při vedení participace používá svoji vlastní metodu, kterou nazývá  „Planning in movement“. Strukturou toho, co a v jaké souslednosti diskutuje, se do určité míry podobá „Consensus Design“ Christophera Daye. Zřetelnou inspirací pro strukturu diskuse je teorie konstruování významů v sociálních systémech (N. Luhmann a jeho následovníci), kdy plánování chápe jako společné vytváření sdíleného významu místa; a následnou realizaci fyzické změny na základě participativního plánování jako posilování jeho place identity. Velký důraz klade na dramaturgii a symbolickou rovinu setkání. Podrobně studuje (pořizovala si videozáznamy setkání a procházela je s psychology a antropology) a promýšlí postavení lidí při diskusi, prostor pro mimoverbální komunikaci, pohyb a vliv obojího na efektivitu a míru formálnosti diskuse.

Autor: Petr Klápště

Forma setkání vycházející z dramaturgie

Při přípravě a vedení setkání tak Christine Rottenbacher využívá postupů dramaturgie. Jako součást setkání, tvořící polovinu jeho času, zařazuje strukturované procházky řešenou lokalitou a to hned z několika důvodů:

  • Pro nastavení neformální atmosféry. Sezení ve frontálním uspořádání působí formálně a konfrontačně, sezení okolo stolu již méně, ale povídání při chůzi je ještě mnohem neformálnější. Lidé nejsou v postavení proti sobě, ale vedle sebe. Přiblíží se k sobě mnohem více než při diskusi namístě. Pustí další účastníky do své „komfortní zóny“, více se na sebe navzájem naladí – byť zatím jen s některými z ostatních účastníků. I to je ale dobrý základ pro neformální a konstruktivní atmosféru setkání.
  • Pro efekt pohybu na pozornost (pohyb osvěží účastníky, kteří se schází navečer po celodenní, dnes už převážně intelektuální a sedavé práci, a mají se na setkání opět zamýšlet a diskutovat netriviální témata).
  • Pro připomenutí místa, nejen jeho samozřejmých rysů, ale i pro hlubší promyšlení pocitů, smyslových vjemů, vlivu lidské činnosti a vegetace na výsledné vnímání apod.  Zaostření pozornosti podpoří úkoly a otázkami pro účastníky (dotazníkem, pracovním listem).
  • Pro strukturování diskuse – fyzický přesun diskutujících z jednoho místa na druhé posouvá perspektivu, pomáhá jako symbol uzavírat a oddělovat témata diskuse. Zastavení po chvíli chůze vytvoří důraz.

Tematická struktura participace

Tématicky Christine Rottenbacher strukturuje participativní aktivity do sekvence, která se od popsání současnosti postupně posouvá do plánování budoucnosti (s tím, že jsou rozděleny do více setkání různým způsobem, podle náročnosti řešené problematiky tak, aby se setkání neprotahovala nad dobu, kterou jsou lidé ochotní a schopní pracovat, což bývá obvykle 2 až 2,5 hodiny). Otázky při facilitaci se přitom točí okolo prožitku, aktivit, v podstatě životního stylu: „Když se na setkání ptám, je zásadní, JAK se ptám. Pokud se ptám “Co chcete?” je výsledkem položkový konzumní katalog. Když se ptám na to “Jak žijete a jak chcete žít?” je výsledkem porozumění“. Sekvenci popisuje následovně:

1/ Pojmenováváme náš prožitek, zkušenost z místa (We name what we experienced) a vjemy (We name what we percieved).

2/ Pojmenováváme a sdílíme své očekávání (We name our joint expectation).

3/ Promýšlíme možnou budoucnost (we anticipate future and name it).

4/ Rozhodujeme se (we make decisions).

Zatímco témata fáze 1 a 2 zásadně informují zpracovávané odborné návrhy řešení, odborné návrhy ve variantách a později v podrobnostech pak informují kroky 3 a 4.

Adaptive management

Při tvorbě a aktualizacích koncepcí veřejného prostoru a zeleně zavádí Christine Rottenbacher  principy Collaborative Adaptive Management*. Plán vzniká postupným učením se ze zkušenosti. U koncepce veřejných prostranství a řešení zelené infrastruktury v měřítku města a detailu to konkrétně znamená přibližně takovýto postup:

1/ Na počátku je zkušenost uživatelů ze které se poučí krajinář.

2/ Nad touto zkušeností vzniká participativně koncepce. Krajinář přitom prohlubuje svoje porozumění zkušenosti a potřebám uživatelů, uživatelé se podrobnějí zorientovávají ve fungování veřejného prostoru a vegetace ve městě.

3/ Na základě koncepce vznikají návrhy detailních úprav a jejich realizace – obojí opět participativně. Uživatelé se podrobněji zorientovávají v principech návrhů týkající se místa jejich zájmu a získávají znalosti o životě konkrétních rostlinných společenstev a jejich údržbě.

4/ Po realizaci při běžné údržbě a jejím monitoringu (provádějí uživatelé) vzniká nová zkušenost a ta může být východiskem pro úpravu koncepce…

Proces se nadále vyvíjí ve spirále – kroky se opakují dokola, ale vždy zároveň trochu jinak v reakci na v minulém kole provedené změny dle získané zkušenosti. Velkou výhodou participativních postupů je možnost zapojit dobrovolníky do jednoduché údržby některých míst a zejména monitoringu (např. stavu zeleně, vlhkosti). Ten bývá standardně u Adaptive Management drahý, protože pokud je profesionální, vyžaduje velké množství času — dobrovolníci se mohou monitoringu věnovat během svých jiných aktivit v území. V prezentovaném příkladu se v malém městě do realizace a pravidelného monitoringu zapojilo 80 dobrovolníků.

*pozn. koncept Adaptive Management vzniká v oblasti managementu přírodních zdrojů od 70. let. Na častý nedostatek dat a nemožnost přesných predikcí místo definitivních rozhodnutí a přesných návrhů reaguje tak, že plánuje sekvence postupných intervencí, a učení se z jejich pečlivě monitorovaných dopadů. Plán tak prochází postupnou nikdy nekončící genezí. V 90. letech se rozšiřuje o zapojení stakeholderů do plánování a monitoringu dopadů.

V době, kdy vypadalo z koaličních jednání jako reálné zřídit v Jablonci nad Nisou útvar hlavního architekta vznikl tento text jako podklad pro diskusi o náplni činnosti a uspořádání útvaru. Většina obsahu má univerzální platnost a - doufáme - může posloužit i jinde než v Jablonci.

Autor: Petr Klápště

Text nejprve shrnuje činnosti vykonávané obcí s rozšířenou působností v přenesené působnosti (státní správa) a samostatné působnosti (samospráva – resp. příprava podkladů pro samosprávu) připadající v úvahu pro útvar hlavního architekta. Dále nastiňuje, které z nich a jak by bylo vhodné přiřadit do organizační struktury útvaru s ohledem na odpolitizování státní správy a kvalitní přípravu podkladů pro rozhodování samosprávy.

Celý text je níže ke stažení.

Příloha
Příloha Velikost
ha_jablonec2014-11-13.pdf (2.02 MB) 2.02 MB
Rodinný dům na okraji malé obce náplní i typologií navazuje na místní vesnickou tradici, obytný program domu je však v konceptu řešen pro pasivní standard.
foto lateni
lateni 02
teraska
dum
dum

Návrh stavby: Jan Márton, Jana Přibylová

Dvoupodlažní obytná část v hmotově klasické venkovské obálce je doplněna vedlejšími jednopodlažními hospodářskými objekty. Mezi přírodními materiály dominuje dřevo jak v nosné konstrukci, tak v rámci subtilní stínící obálky, pod kterou se pohledově uplatňuje omítka zateplené části stěžejního objektu. Podél komunikace při východní hranici pozemku vítá návštěvníky konstrukce z místního kamene sloužící jako závětrná stěna hospodářské části objektu, vně pak prostorově dotváří parkovací záliv u hlavního vstupu.

Zateplená obálka hlavní budovy ustupuje předsazenému dřevěnému plášti přejímající stěžejní stínící funkci prosklených částí objektu. Rastr ze svislých modřínových latí se ztrácí v popínavé zeleni a uzavírá tak i zateplenou část budovy do kompaktní jednoduché hmoty navazující na sedlovou střechu vybíhající až k hraně předsazeného pláště.

Obytná budova je umístěna v severovýchodním cípu pozemku s orientací kolmo na příjezdovou komunikaci. Je tak umožněn přímý vstup do objektu na východní fasádě obrácené k silnici, stěžejní podélná fasáda je pak orientována na jih s výhledem do zahrady. Stěžejní obytné místnosti (obývací místnosti, jídelna, kuchyně, ložnice, pracovna) využívají orientace východ, jih, západ. K severní fasádě se pak přimykají vedlejší místnosti (šatna, technická místnost, koupelny, WC).

Hospodářská nezateplená část se nachází při východní a jižní hranici pozemku. Přístřešek pro dílnu, kolárnu, sklady a parkování je vystřídán objektem pro hospodářská zvířata a částečně zapuštěným sklepem. Navržené přístřešky směrem od hlavní obytné budovy ubývají na hmotě a přejímají charakter zahradní architektury, rovné střechy jsou ozeleněné.

Část obytná a hospodářská hmotově navazují díky jednotné výšce hlavní římsy, architektonicky díky předsazeným trelážím s popínavou zelení jednotné ve svém tvarosloví i rytmizaci.

Dispozice obytného domu v přízemí se soustředí kolem centrálního prostoru jídelny, která se vertikálně otevírá do komunikačního jádra v patře. V přímé návaznosti na jídelnu je navržena obývací místnost a kuchyňský kout. Podélnou chodbou se pak dostáváme k vertikální komunikaci schodiště, dále k zádveří se šatnou a technickou místností, nebo hostovské ložnici s koupelnou.  V patře domu se nachází manželská i dětské ložnice, koupelna, WC, pracovna a skladové prostory u hřebene podkroví. Všechny místnosti druhého podlaží jsou komunikačně propojeny s centrálním dvoupodlažním prostorem.

Úsporné nakládání s energiemi vychází z konstrukčního a technologického řešení hlavní budovy. Objekt je založen na železobetonové desce s pěnovým sklem, dřevěná nosná konstrukce je ve stěnách a střeše zateplena izolací ze slaměných balíků opatřených vápennou či hliněnou omítkou, v interiéru doplněna zděnými konstrukcemi s tepelně akumulační funkcí. Provětrávaný střešní plášť nad zateplenou obálkou zajišťuje díky přesahům společně s navazující předsazenou treláží dostatečné stínění interiéru celého objektu. Okna a dveře v pasivním standardu společně s technologiemi vytápění, TUV a nuceného větrání dotváří nízkoenergetický koncept celého domu.

Začátkem října jsme se vydali jako ateliér Nature Systems s povolaným průvodcem Dušanem Pleštilem do Waldorfských škol v Norimberku, Erlangenu, Wendelsteinu, Prienu am Chiemsee, Salzburgu, Rosenheimu a Ismaningu, abychom nasbírali co nejvíce zkušeností, čím se inspirovat i čeho se vyvarovat pro waldorfskou školu v Semilech. Děkujeme jemu i Hansjorgu Hofrichterovi za průvodcovství a možnost hlouběji proniknout do waldorfské pedagogiky.

Fotoalbum z naší cesty najdete na našem facebookovém profilu zde. Ne všechno, co jsme viděli a zde sdílíme se nám líbilo, ale všechno bylo poučné.