Rodinný dům je umístěn co nejvýše na svažitém pozemku, z důvodu odclonění stavby od níže probíhající železniční trati, zlepšení výhledů ze stavby a zvýšení solárních zisků nutných pro vytápění pasivního domu. Stavba respektuje dle požadavků CHKO původní zástavbu, svou zastavěnou plochou je umístěna mezi pomyslné přímky pokračování zástavby. Nejsevernější roh je umístěn právě na tuto pomyslnou přímku hrany zástavby odkloněné od komunikace.
Stavba je umístěna delší fasádou rovnoběžně s vrstevnicí, jak je to pro členitý a svažitý terén logické a běžné u tradičních staveb. Znamená to lepší splynutí stavby s terénem než při umístění pod úhlem na vrstevnice. Zároveň to znamená nejnižší možný objem zemních prací a narušení terénu. Na zadní straně bude dům mírně zapuštěný do terénu, aby tolik nevyčníval nad terén a skryl se v zeleni.
Přáním stavebníků je:

• postavit co nejlevnější stavbu z ekonomických důvodů s minimem zbytných investic
• mít stavbu vysoce energeticky úspornou, neboť nízké provozní náklady mají pomoci splácet hypotéku
• využít vlastního času ke stavbě svépomocí, kterou si vyzkoušeli už dříve při rekonstrukci bytu
• žít ve zdravém vnitřním prostředí, snížit ekologickou stopu stavby
• vybavit stavbu minimem technologií
• mít dispozici po všech stránkách minimální, plně využitou, v patře flexibilní 

Výsledkem je návrh pasivního domu se spotřebou tepla na vytápění dle PHPP pod 15 kWh/m2a. Obvodové konstrukce jsou nadstandardně zatepleny — podlaha a strop celulózou o tloušťce 400 mm, stěny dvojitou vrstvou slaměných balíků mimo jižní stěny, kde je jedna vrstva balíků přiizolována dřevovláknitou izolací pro lepší přisvětlení místností. Okna a vstupní dveře budou vybrány z nejkvalitnějších.
Stavba vykazuje běžné atributy pasivních domů — kompaktní tvar a stínění okenních otvorů přesahy střech a pergolou. Přízemí je navrženo jako obytné s pracovnou a výstupem na terasu, v patře jsou umístěny tři ložnice s úložnými prostory, přičemž dětské pokoje je možno dále rozdělit a jeden pokoj přidat. Tomu odpovídá aktuálně navržená zvětšená výměra a volba rozmístění oken na fasádě. Hlavní obytný prostor v přízemí je opticky zvětšen dvěma okny na celou výšku patra, která propojují prostor s terasou a jižními výhledy na Polabí a Poohří.
Zádveří stavby je integrováno netradičně do vytápěné části. Cílem je snížení konečných nákladů na stavbu, neboť do budoucna nebude třeba přistavovat další relativně drahé nevytápěné části — pro skladování zahradního náčiní apod. slouží zahradní domek umístěný o něco výše po svahu.
Ekonomie konstrukce je zvolena takto: Stavba je založena nad terénem. Vodorovné konstrukce podlahy jsou z I nosníků, mezi ně je možné dle aktuální situace doplnit jako tepelnou izolaci celulózu. Stěny jsou navrženy z masivních dřevěných panelů. Ačkoliv se jedná o konstrukci dražší než např. two-by-four, panely jsou zároveň vzduchotěsnou vrstvou, pevným podkladem pro kotvení slaměných balíků a především je v naprosté většině ploch interiéru není třeba opatřovat dalším povrchem. Toto je umožněno také chytrým návrhem instalací vody a kanalizace. Elektroinstalace bude vedena v podlahách, zásuvky na obvodových stěnách budou u podlah. Zásuvky výše umístěné a vypínače budou vždy na předstěnách (např. koupelny) a příčkách. Střecha bude uzavřena opět I nosníky s izolací, plášť je řešen jako provětrávaný a ozeleněný.
Na vnějším vzhledu stavby se bude podílet mírně zvlněná světlá vápenná omítka, dřevěná pergola a viditelné dřevěné trámky na hlavní střeše. Vnitřní příčky jsou navrženy z těžkého materiálu — vápenopískové cihly, nebo vysoce vlhkostně akumulační nepálené cihly hliněné.
Vnitřní technologie obsahuje kompletní řízené větrání bez cirkulace, neboť nikde v domě není umístěn výraznější zdroje tepla. Výměna vzduchu bude řízena čidly na CO2, rozvody budou vedeny pouze v podhledech chodeb. Vytápění bude zajištěno: V obytné mistnosti v přízemí teplovodním vytápěním v podlaze i díky teplu z kuchyně. V koupelnách teplovodními žebříky, případně se zapojením podlahového vytápění na stejnou větev. Pracovna a pokoje zůstanou dle rozhodnutí stavebníka zcela bez vytápění, které bude případně zajištěno elektricky. Část tepla se dostane do pokojů vedením a sáláním z přízemí po schodech. Bude provedena příprava na minimální teplovodní vytápění a dle zkušeností a vývoje cen energií bude či nebude později provedeno. Srdcem systému bude integrovaný zásobník tepla, na který budou napojeny teplovodní solární kolektory nebo lépe, dle vývoje technologií, přímo fotovoltauické panely, jejichž energetické přebytky budou dodávány do sítě. Tato koncepce je umožněna pouze nadstandardními tepelně-technickými vlastnostmi obálky budovy, která nebude předmětem ekonomických kompromisů, a bezpochyby také ochotou a tvořivostí stavebníka.

Na poměrně malý pozemek požadovali stavebníci umístit relativně rozsáhlý stavební program rodinného domu s garsonkou a pracovnou se zázemím, všechny celky se samostatným přístupem. Z důvodu energetické úspornosti jsme zvolili jednoduchý tvar kvádru, posazený ke komunikaci na vzdálenost délky jednoho automobilového stání. Důvodem je dlouhá jablonecká zima s množstvím sněhu — toto řešení prakticky eliminuje nutnost úklidu sněhu pro přístup autem i pěšky. Zároveň byla ušetřena plocha pozemku před jižní fasádou, která je posazená o patro níže než přístup a zůstává jako obytná a relaxační.
Dalším vstupem do úvah byl současný územní plán, který umožní postavit vytápěnou část, po očekávané změně během jednoho roku však bude možné doplnit nevytápěné části na severní straně. Z toho důvodu jsou navrženy konstrukčně samostatně.
Charakter domu určuje otevření k jihu — na ostatních fasádách jsou umístěná pouze nejnutnější okna. Členění dlouhé jižní fasády a zmenšení měřítka stavby bylo dosaženo nepravidelným rozmístěním oken s kontrastem svislých úzkých větracích otvorů a hrou čtvercových oken, která slouží především pro osvětlení prostorů. Tato kompozice nijak neubírá na zařiditelnosti interiéru a možnosti umísťovat pod okna například psací stoly. Vertikální okna kontrastují s výraznou horizontálou střechy nad hlavním objektem a opticky ji zkracují a přerušují.
Jižní fasáda je doplněna terasami pro pobyt v návaznosti na obývací pokoje obou obytných jednotek. Úhel odklonění okrajů teras reaguje na potřebné plochy teras tak, aby bylo možné jejich optické předělení a zvýšení soukromí jednotlivých částí — přesto propojené terasy respektují tvarem výstupy z obývacích pokojů. Terasy jsou kryty částečně stříškou, částečně pergolami nutnými pro stínění okenních otvorů proti přehřívání stavby v létě.
Pro omítku hlavního objektu bude zvolena světlá až bílá barva, pro odlišení garsonky s odlišnou zrnitostí. Menší nevytápěné části budou odlišeny tmavší barvou. Na přání stavebníků doplnit exteriéry dřevem bylo odpovězeno návrhem jižní pergoly konstruované kompletně ze dřevěných trámků, stejně tak nad vstupní částí a přístřešky byla ponechána pohledová struktura střešních trámků. Stavba bude doplněna ozeleněnou extenzivní střechoy, částečně viditelnou od přístupu. Především ji však ocení výše po svahu usídlení obyvatelé, neboť se jim během ročních období bude před očima odvíjet hra barev.
Konstrukčně je stavba navržena železobetonové desce plovoucí po pěnovém izolačním skle, stěny jsou navrženy z vápenopískových cihel, strop železobetonový. Střecha je založena na I nosnících STEICO Joist překlenujících příčně rozpětí stavby, takže patro zůstává v dispozici flexibilní.

Autoři: Hlavní projektant Vlasta Poláčková (UP-24), v rámci rozsáhlého týmu Eva Klápšťová (tehdy ještě Burianová) pracovala na řešení krajiny a cestovního ruchu, Petr Klápště vedl proces participace.

Území okolí řeky Střely na rozhraní Karlovarského, Plzeňského a Ústeckého kraje je z řady hledisek problematické. Je ve stínu známých Karlových Varů na jedné a Plzně na druhé straně, prošlo dvojím vysídlením a teprve třetí generace zdejších obyvatel pomalu nachází vztah ke svému domovu. Je zde nízká vzdělanost a špatné hospodářské výsledky. Poloha zmíněného území na hranici krajů přitom klade řešení těchto problémů administrativní překážky. Na druhou stranu je to kulturní krajina s krásnou přírodou a řadou výjimečných památek.

Územní studie Střela řešila území sedmnácti obcí (deseti vesnic a 6 měst – Toužim, Teplá, Žlutice, Bečov nad Teplou, Bochov a Valeč) na jihovýchodě Karlovarského kraje. Vzhledem k charakteru oblasti překračovalo zadání studie rámec obvyklého územně plánovacího podkladu směrem ke strategickému plánování – kromě koordinace územního rozvoje se zabývala například i správním uspořádáním a cestovním ruchem.

Návrhové výstupy územní studie jsou ke stažení na webových stránkách Krajského úřadu Karlovarského kraje.

Postup participace

Výchozí podmínky Na začátku vzniku územní studie jsme vyhodnotili následující výchozí podmínky, které celý proces značně ovlivnily — pozitivně i negativně: + V karlovarském kraji byla v rámci nyní dobíhajícího programu „Partnerství pro budoucnost“ vytvořena síť manažerů území, jejichž úkolem bylo bezplatně napomáhat s projektovou přípravou rozvojových záměrů a zajistit přenos informací mezi aktéry v území a Krajem. Ať to původně bylo či nebylo zamýšleno, získali tito lidé přehled o tom, co se v kraji děje v různých oborech. Ing. Jiří Šindelář a Kamila Prchalová, kteří se řešenému území v této pozici věnovali, mají rozhled, elán i vztah k regionu a pro rozběhnutí zapojení veřejnosti byli nenahraditelní. + Územní plánování a regionální rozvoj jsou na karlovarském krajském úřadě spojené do jednoho odboru, což umožňuje i v projektové činnosti zabývat se oběma oblastmi zároveň. + V řešeném území působí dvě Místní akční skupiny (MAS). — Místní akční skupiny spolu velmi špatně komunikují a každá z nich je natolik zatížená svými vnitřními problémy (byť rozdílného charakteru), že v zásadě neplní úlohy, které by plnit měly. Při zapojování veřejnosti nemohly proto sehrát důležitější úlohu. — Pořizovatel studie – krajský úřad – sídlí mimo řešené území. — Hranice krajů neodpovídají hranicím problémů. Ač by to bylo věcně rozumné, nebylo možné v návrhu překročit správní území zadavatele. — V průběhu práce se měnilo personální obsazení odboru regionálního rozvoje.

Analytická fáze

Zapojení veřejnosti již v analytické fázi projektu, jejímž cílem je identifikovat problémy území a existující hodnoty určené k zachování a přiřadit jim příslušnou váhu, je vždy klíčové, v regionálním měřítku to platí dvojnásob. Věděli jsme, že zatímco návrh bude operovat s řadou složitých a pro běžného člověka těžko uchopitelných opatření, upozornit na problém nebo na hodnotu k zachování a ochraně zvládne s trochou pomoci každý. Na jedné straně bylo potřeba zapojit veřejnost co nejdříve v co největším počtu, na druhé straně stál fakt, že projektový záměr byl zadán „shora“ a nikdo z odpovědných pracovníků krajského úřadu ani ze zpracovatelského týmu nežije v řešeném území. Takový člověk by přes svou síť osobních kontaktů a známostí pomohl zprostředkovat osobní kontakt. Proto jsme se obrátili na již zmíněné manažery území. Bez jejich zapojení by start projektu vůbec nebyl jednoduchý.

Organizační skupina

Základním kamenem, na kterém se účast veřejnosti budovala, bylo nalezení místních aktivních občanů, kteří by vytvořili jakési „krystalizační jádro“, na které se budou nabalovat další a pomohli by při organizování plánovacích setkání, komunikaci a propagaci a zajistili by bezprostřední zpětnou vazbu k navrženým krokům, ještě než ji budeme prezentovat před širokou veřejností.
V tuto chvíli se ukázala síla manažerů území, kteří okamžitě dokázali vytipovat několik desítek aktivních lidí, které by stálo zato oslovit a zapojit do plánovacího procesu. Původním záměrem bylo, aby členové této organizační skupiny byli z různých oblastí (samospráva, neziskový sektor, podnikatelé) a také z různých obcí. Nakonec naši výzvu přijalo patnáct lidí a profesní složení organizační skupiny vyšlo podle předpokladu. Bohužel čtyři ze sedmnácti obcí neměly ve skupině svého zástupce.
Lidé ze skupiny nám pomohli určit nejlepší způsob jak plánování propagovat a sami se propagace ujali. Vytipovali, kdy, kde a v kterých prostorách pořádat setkání s občany, případně k jaké tradiční akci setkání připojit, aby byla zajištěna hojná účast. Také jsme spolu předem vyzkoušeli zvolený způsob plánování s veřejností, takže nám poté mohli pomoci s organizací plánovacích setkání a se zaznamenáváním jejich výsledků.
V průběhu projektu se složení organizační skupiny zčásti obměnilo, počet jejích členů zhruba zůstal. Několik původních členů se angažovat přestalo, naopak po první vlně plánovacích setkání se zapojili noví zájemci. Zajímavé je, že krajským úřadem na počátku slíbený honorář nakonec nikdo ze skupiny nenárokoval.

První plánovací setkání
V místech plánovacích setkání se na úvod uskutečnila krátká anketa zaměřená na identitu regionu a důvody (k čemu? pro co?). Anketa pomohla vzbudit prvotní zájem o problematiku území a mohli se do ní zapojit i ti, kteří se další diskuse nezúčastnili.  
Při organizaci prvních plánovacích setkání se naplno projevil regionální rozměr studie. Chtěli jsme se přiblížit co největšímu počtu občanů a zároveň jsme se chtěli vyhnout přílišné roztříštěnosti. Kompromisem byl plán uskutečnit celkem pět stejných plánovacích setkání ve všech menších městech v území která fungují jako přirozená centra, tedy v Bečově nad Teplou, Žluticích, Teplé, Toužimi a Bochově. Ve dvou případech se nám podařilo zapojit plánovací setkání do větší akce. Po dohodě s pořizovatelem studie jsme na závěr zorganizovali plánovací setkání se stejnou náplní i pro zvlášť pozvané starosty, představitele samospráv a úředníky, kteří měli zábrany přijít na setkání s veřejností. Cílem tohoto setkání bylo samozřejmě získat analytické vstupy i od nich, zároveň jsme chtěli, aby věděli, jakým způsobem vznikl analytický materiál při plánování s veřejností. Větší počet setkání nutně vedl k použití složitějších metod vyhodnocení při zpracování výstupů, mimo jiné i proto, aby se neztrácela informace o kontextu získaných dat.
Specifikem regionální studie může být i to, že se v řešeném území může objevit samospráva, která si zapojení obyvatel nepřeje, což ovlivní atmosféru setkání. V našem případě to nastalo v Toužimi, kde byl návrh občanských sdružení na komunitní plánování již dříve několikrát smeten ze stolu a tak, ač je Toužim největším městem v území, přišlo nejméně obyvatel a někteří se dokonce z obavy před následnými obstrukcemi na úřadě nechtěli podepsat na prezenční listinu.
Na plánovacím setkání jsme stáli před úkolem, jak zajistit, aby se občané byli schopni zabývat nejen problémy svého města či vesnice, ale i problémy mimo sídla a problémy regionálního charakteru. Proto jsme hodně pracovali s mapami (s takovými, které lidé běžně znají, tedy s mapou zvětšenou ze školního atlasu pro širší vztahy a mapou 1:100 000, která bývá podkladem turistických map zvětšenou na 1:30 000).
Na úvod v době, kdy se účastníci scházeli, zakresloval každý samostatně do mapy cílová místa, kam jezdí nebo chodí za různými aktivitami. Následovaly tři fáze skupinové práce. V první části se hledaly symboly charakterizující region, v druhé byly popisovány klady a zápory současného stavu a ve třetí se sbíraly náměty do budoucna.

Web projektu
Na stránkách občanského sdružení Cesta z města byla vytvořena sekce věnující se územní studii, kde jsou ke stažení fotografie z plánovacích setkání a výstupy projektu. Vzhledem k tomu, že internet není v řešeném území dosud hojně využíván, nebyly použity žádné interaktivní prvky.

Návrhová fáze

Workshop s odborníky

V okamžiku, kdy byla uzavřená analytická fáze, jsme jako zpracovatelé územní studie uspořádali jednodenní workshop s významnými odborníky ze souvisejících oborů, tedy s oponenty. Naším cílem bylo s jejich pomocí vybrat podstatné a zásadní informace z fáze analýz a především získat od kapacit (místních autorit) ve svých oborech podněty pro návrh řešení v problematických otázkách, u kterých jsme předpokládali kolize zájmů. K naplnění cíle došlo jen zčásti, protože někteří oponenti, zvyklí vést projektové a výzkumné týmy, nebyli ochotni přizpůsobit se předem danému rámci workshopu a diskutovat o připravených tématech, často se snažili se převzít vedení diskuse a opakovat úvahy z analýz. Přesto workshop přinesl podnětné návrhy, například aby krajské dotační programy při podpoře projektů upřednostňovaly ty, které mají potenciál okolo sebe sdružovat aktivní a schopné lidi.

Organizační skupina
I v druhé fázi projektu, jejímž úkolem je na základě poznatků předcházející analytické fáze postupně hledat optimální řešení nalezených problémů, hrála organizační skupina důležitou roli, avšak poněkud odlišnou od role v analytické fázi. Její členové průběžně připomínkovali obsah vznikající studie, další postup návrhu a testovali srozumitelnost výstupů pro setkání s veřejností.

Zapojení místních do projektového týmu
Členové této skupiny, kteří se dobře orientují v některých konkrétních řešených problémech, se stali přímo součástí projektového týmu, což sice nebylo předem plánováno, ale vyplynulo to postupně z průběhu spolupráce. Předpokládáme, že se tím zlepší šance na přenos informací a na vlastní realizaci námětů z návrhu. Manažeři území zpracovávali témata cestovního ruchu, drobného podnikání a část tématu ochrany krajiny, zaměstnanec Českých drah a znalec regionální historie Jiří Schierl problematiku železniční dopravy, památek a vodní energetiky, majitelka dvou penzionů Jaroslava Slepičková se zapojila do tématu cestovního ruchu, další dva členové zpracovali menší příspěvky. Za velmi pozitivní vedlejší efekt považujeme zvýšení povědomí členů organizační skupiny o postupech územního plánování.

Druhé plánovací setkání — nad návrhem
Setkání nad rozpracovanými návrhy jsme se rozhodli zorganizovat pouze jedno ve Žluticích – v místě, kde na první setkání přišlo nejvíce občanů. Důvodem bylo tentokrát umožnit přímý dialog všech zúčastněných, což jsme se rozhodli upřednostnit i před snadnou dostupností setkání. V první části proběhly tři bloky prezentací, vždy s časovou rezervou na pro dotazy a připomínky, v druhé části se v menších skupinách diskutovalo nad dílčími tématy – ochrana krajiny, cestovní ruch a doprava.

Ohlasy participace

Jiří Šindelář — účastník i člen organizační skupiny a manažer území Naše vlastní nesmělé začátky s komunitním plánováním a zapojováním veřejnosti do problematiky rozvoje regionu spadají do roku 2005, kdy jsme za podpory Nadace Partnerství připravili několik plánovacích setkání nad přípravou záchrany a obnovy Bečovské botanické zahrady. Přečetli jsme dostupnou česky psanou literaturu a připravili dle návodu celé setkání. Vše co jsme měli naplánované na minuty a témata příliš nefungovalo. Naopak. Celé setkání se od tématu botanické zahrady postupně odklánělo a směřovalo spíše k problémům ve městě a ke kritice stávajícího stavu vedení města. Bylo tedy zřejmé, že těžko určitelný počet lidí zajímá širší okolní dění a zároveň se na něm chtějí podílet. Většinou však bez pocitu odpovědnosti. O to více jsem se těšil na participaci veřejnosti při přípravě Územní studie Střela, kterou vnímám jako nástroj pro realizaci svých představ… Bylo zajímavé a poučné pozorovat a zapojit se do práce týmu kolem architektů Poláčkové a Klápštěho. Zúčastnil jsem se všech pěti setkání. Každé setkání v zdánlivě malém regionu bylo odlišné. Bylo to jednak místem a formou setkání, tak i zkušeností lidí s rozvojem svých obcí i s vlastní politickou reprezentací. Akce v Bečově a Teplé byly spojeny s jinou hojně navštěvovanou akcí (Vítání jara v Bečovské botanické zahradě, Zahradnické dny v Zahradě Teplá), což se jednoznačně projevilo jak na počtu účastníků, tak i na tématech a šíři záběru problematiky. Na setkáních v Toužimi, Bochově a Žluticích, která byla zorganizována pouze pro potřeby Územní studie Střela, se probírala témata a problémy výrazněji lokální. To, že se na setkáních v Bečově a Teplé alespoň částečně řešily problémy regionu, bylo způsobeno především strukturou a zastoupením účastníků plánování, kteří byli směsicí místních a přespolních (dokonce i mimo region Střela). Na setkání v Toužimi, Bochově a Žluticích dorazili pouze místní (a Žlutičtí moc na Bečovské nemysleli…). Není to chyba, nicméně při analytické činnosti se mohlo stát, že některé náměty byly zdánlivě podporovány větším množstvím účastníků plánovacích setkání a tedy získávaly větší váhu pro návrhovou činnost. Při jednotlivých akcích se ukázalo, že účastníci musejí být mnohdy rafinovanými způsoby vedeni celým procesem, jinak dochází k roztříštění myšlenek a celkovému rozmělnění tématu. Navíc poněkud s nevolí snášejí omezující mantinely plánovacího procesu (např. omezený časový nebo názorový prostor). Jistá míra nepřesnosti celého procesu je jednoznačná — na setkáních, kde jsem účastníky znal, nebyli zastoupeni největší „brblalové“. Ti pouze přihlíželi a plánovací setkání znevažovali („stejně se nic nedělá“). V průběhu zpracování územní studie jsme si povšimli, že z původně do jisté míry uměle vytvořeného zájmového území „Střela“ se stává region, které se chce stát rovnocenným partnerem jiných historicky vymezených území a větších měst. Tím, že byla zahájena diskuse o problematice území a byly definovány obdobné problémy jednotlivých dotčených obcí, je vidět snaha místních samospráv a hlavně místních aktivit k nápravě současného stavu. Území již nechce žehrat na osud Sudet ve 20. století, ale konat ve prospěch obcí i celého regionu.

Vlasta Poláčková – hlavní projektantka Záměrem bylo zapojit obyvatele území do tvorby studie od samého začátku a společně s nimi formulovat zadání práce na návrhové etapě tak, aby se řešení zaměřilo na témata, která občané vnímají jako potřebná, v návrhové fázi využít „místního potenciálu“ znalostí o území i entuziasmu lidí, kteří mají ke svému regionu vztah. V neposlední řadě jsme doufali, že studie „nastartuje“ a rozeběhne navazující aktivity a povzbudí ty aktivity, které v území již probíhají.   Jak se tento záměr podařilo splnit? -    Práce pro nás byla zajímavější než obvykle, bylo nám umožněno vidět řešené území očima jeho obyvatel a navázat s nimi přátelské vztahy -    Výsledek své práce pokládáme za kvalitnější díky získání podrobnějších znalostí řešeného území a spolupráci s místními znalci -    Práci pokládáme za užitečnější, neboť jsme přesvědčeni, že bude skutečně použita pro realizaci, což u regionálních studií nemusí být pravidlem, a to proto, že na tom budou mít zájem i její místní spolutvůrci a že byla zaměřena na skutečné potřeby obyvatel. -    Práce na územní studii však byla časově náročnější, často přesahovala rámec obvyklé pracovní doby do večerů a víkendů Jaké vidíme důvody, že se toto povedlo? -    Jedním ze základních předpokladů bylo „osvícené“ zadání a podpora pořizovatele, jímž byl Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor regionálního rozvoje. -    Přínosná byla spolupráce s mladými profesionály v oboru komunitního plánování, kteří pracovali s maximálním nasazením a uplatnili moderní přístupy k problematice veřejného projednávání. -    Stěžejní úlohu sehrálo nalezení skupiny spolupracovníků v místě; u zrodu spolupráce stáli dva velmi schopní územní manažeři, kteří umožnili sestavit „občanskou pracovní skupinu“, přes kterou byly navázány další vztahy; vznikla jakási „stromová“ struktura kontaktů na místní občany.

Autoři: Eva Klápšťová, Petr Klápště + Zuzana Kejhová Přenosilová
Studii a dokumentaci pro územní řízení jsme zpracovali v roce 2007, park byl realizován v roce 2010 podle dalších stupňů dokumentace, nad kterými jsme již vzhledem ke způsobu jejich zadání ze strany města neměli kontrolu. Výsledné řešení detailů, materiálů a výsadeb tak neodpovídá naší původní představě, základní koncepce však byla dodržena.

Participace veřejnosti

Zapojení veřejnosti proběhlo formou dotazníkového šetření, debaty v infostánku na místě a plánovací setkání nad problémy, hodnoty a programem (cílovými aktivitami v prostoru). Setkání nad variantami z časových důvodů (snaha stihnout dotační výzvu strukturálních fondů) neproběhlo.

Výchozí situace

Řešená plocha vznikla při asanaci v 70. letech 20. století, v rámci výstavby sídliště však nebyla dořešena a od té doby funguje v podobě dnešního letitého provizoria. Záměrů, jak ji využít byla celá řada, ale žádný se neuskutečnil. Postupem času začala být obyvateli vnímána jako nedílná součást systému veřejných prostranství.
Veřejné prostory v zájmovém území jsou poměrně zajímavé tím, že se zde na rozdíl od většiny dalších jabloneckých sídlišť podařilo vytvořit dva polosoukromé „vnitrobloky“, jakousi přirozenou zadní, intimnější stranu domů. Tyto prostory dnes velmi dobře fungují, a jsou hojně využívány, zejména maminkami s dětmi a mládeží. Řešený prostor funguje jako „přední“, veřejná a rušnější strana domů, vzhledem k absenci podobného prostoru v širokém okolí hraje částečně i roli náměstí.
Park leží na hlavní pěší trase centrum – Žižkův vrch. Ze severní strany (přes řeku) je park velmi špatně přístupný. Na východním okraji parku je konečná tramvaje.

Řešení návazností

Z participace obyvatel i našich analýz vyplynul velký význam napojení na okolí, které je v současné době problematické a je nutné ho dořešit. Je zřejmé, že důkladné řešení všech napojení by mělo být zpracováno systematicky v rámci budoucí regenerace sídliště Nisa a sídliště Na Vršku. Přesto se návaznostmi parku zabýváme, a to ze dvou důvodů:

• je třeba zajistit, aby návrh parku předvídal možná řešení napojení tak, aby na ně v budoucnu ponechal odpovídající prostor (návaznosti 1,2,4,7,8).
• méně (finančně i věcně) náročná změny je nutné provést co nejdříve, byť některé pouze provizorním způsobem. Velké množství návštěvníků si zaslouží důstojné podmínky (a ne nutnost chodit blátem). Jedná se o návaznosti 3,5,6.

Funkční členění parku

Komunikace: Parkem prochází řada důležitých komunikací, proto považujeme za podstatné při volbě designu a materiálů důsledně rozlišovat mezi jednotlivými účely.
Plochy: Prostor parku je podrobněji rozčleněn na dílčí zóny, které mají zároveň rozdílné požadavky na architektonické řešení. Jsou děleny na 4 skupiny a doplňkové parkování.

Oblasti se vyznačují tím, že jsou poměrně otevřené, nemají jasně definované hranice. Jsou určeny především pro pohyb. Prostory aktivit jsou pohledově propojené s bydlením v ulici Nová Pasířská a prostorem smyčky tramvaje. Vizuální propojení umožňuje jednak účinnou sociální kontrolu a zároveň funguje jako pozvánka ke vstupu. Vycházkové prostory tvoří menší část parku a jako oživení zde funguje kontakt s řekou.
Místa mají jasně definovanou hranici, jsou určeny především k delšímu pobytu – sezení, postávání.

Konkrétní prostory
L1 – louka příležitostných akcí — Slouží k občasnému pořádání drobných akcí (Slavnosti Nisy apod.), pro tento účel je zde volná plocha, pevné podium a přístupová schodiště k řeky.
L2 – velká louka aktivit, L3 – malá louka aktivit — Obě louky jsou volné prostory , které mohou obyvatelé používat sami (posezení v trávě, frizbee, venčení psů apod.), občas by se zde pro oživení mohly objevit různé umělecké artefakty.
L4 – louka u řeky — Je v úrovni současného terénu cca. 1m nad hladinou řeky a slouží k procházení s při kontaktu s řekou. Od zbytku parku je mírně odstíněna několika stromy ponechanými ze současného náletu.
1 – centrální prostor — Navazuje na již dnes úspěšný prostor, kam si lidé chodí i z poměrně velké dálky posedět, číst, popovídat. Je tvořen různými sestavami laviček umožňujícími různými výhledy a různé druhy komunikace.
2 – sezení u cyklostezky — Malé sezení okolo kmene stromu s výhledem na louku L3. Může sloužit k odpočinku pro cyklisty.
3 – pobytová loučka na nábřeží — Místo, kde procházková cesta klesá k vodě na úroveň koruny navigace je rozšířeno tím, že je do současného terénu vyhlouben prostor pro malou pobytovou loučku půlkruhového tvaru. Lavičky zde umístěné mají svahem krytá záda. Druhá skupina laviček je postavena tak, aby skýtala výhled na Kupfeho lávku.
4 – pobytové schody — Schodiště s velkými stupni na posezení a malými pro pohyb (princip tribuny na stání) s přímým kontaktem s řekou. Využívá místa, kde na protějším břehu není objekt, který by bránil ve výhledu.
5 – posezení nad řekou — Klidné posezení nabízející klidné zákoutí a pohled na park přes řeku. Pro sociální kontrolu je důležité, aby na toto místo bylo alespoň zčásti vidět z prostoru školky a mezi stromy z louky L2.
P – parkování — Dle územního plánu je prostor pro parkování navrhován podstatně větší. V tomto tato studie může vést k úvahám o redukci parkovacích ploch. Kromě možnosti  vytvořit zde standardní parkoviště, navrhujeme k prověření malý parkovací dům o kapacitě 14 míst, který by mohl diversifikovat typy parkovacích míst na sídlišti. Ze strany parku může být zakryt terénní vlnou, která přejde do jeho zelené střechy.

Výtvarné řešení

Výtvarné řešení vychází z funkčního rozčlenění. Park je řešen spíše krajinářsky, to znamená s použitím oblých tvarů komunikací a volným rozmístěním dřevin. Stromy jsou komponovány většinou ve vnitřních obloucích cest, aby je pomáhaly pocitově definovat.
Kontrastně působí střední část určená k posezení, která evokuje bývalou ulici U Lávky a je pravoúhle geometrická s keři sázenými do obdélných záhonů.
Na západní straně je park pohledově uzavřen 2m vysokou terénní vlnou, která (v případě, že zde budou vybudovány garáže) přechází do zelené střechy parkovacího domu.