Se stavebníkem rodinného domu jsme se poprvé potkali na mé přednášce o aspektech ovlivňujících dnešní navrhování staveb – především klimatických změnách a ropném zlomu, jež byla předskokanem pro povídání Františka Václavíka o slaměném domě v Třebosicích, na němž jsem spolupracoval formou konzultací založení, konstrukce a podstatných detailů řešení.

Požadavkem stavebníka byl jednoduchý rodinný dům s možností postupného obsazení patra, umístěný na úzký pozemek v přímé návaznosti na Kunratický les. Přistavěn měl být objekt lesní školky, který by byl provozně nezávislý a samostatně přístupný, neboť má sloužit i pro pronajímání sálu. Devizou řešení je propojení sálu s obytným prostorem rodinného přes společnou terasu otevřenou k západu, takže je možné zvláště v létě tyto prostory propojit a použít například ke společným akcím s kamarády.

Dvoupatrová část rodinného domu je koncipována jako pasivní se všemi atributy ekonomických řešení. Ve všech stěnách kromě jižní je použita dvojitá vrstva izolace ze slaměných balíků, aby bylo možné dosáhnout pasivního standardu bez dalších přídavných vrstev a tak nedošlo ke zbytečnému prodražení. Objekt se logicky otevírá směrem k jihu, kde se nachází zásadní míra prosklení a možnost propojení obytného prostoru s terasou, jež je stíněna před letním sluncem pergolou.

Přistavěný jednopatrový objekt lesní školky je řešen podobně – ze slaměných balíků vytvářejících U stěny, směrem na západ do Kunratického lesa se pak stavba otevírá plným prosklením. V zázemí objektu se nachází nadstandardní hygienické zázemí pro lesní školku či jiné akce využívající hlavní sál.

V obou částech je použito oddělené řízené větrání a topné okruhy. Energetické vstupy jsou zajištěny přes teplovodní solární kolektory a kotel na dřevo a pelety o výkony 15 kW, umístěný v nevytápěné části. Energie se akumuluje v nádrži o objemu 3 000 l umístěné vedle kotle. Nedochází tak k přehřívání jednoho či druhého objektu, taktéž umístění akumulační nádrže v nevytápěné části umožnilo jednoduše navýšit její objem dostatečně na to, aby topení v kotli separovaném od RD bylo vždy jednorázové a nebylo vnímáno jako diskomfort.

Zkušenosti stavebníka Jana Suchého s izolováním rodinného domu jsou podrobně popsány v příloze.

Stavebník se rozhodl využít program Zelená úsporám k energetické sanaci stavby, kterou uvažoval již delší dobu. Byl to jeden z prvních projektů svého druhu, takže podání na SFŽP provázelo všecky dětské nemoci z neinformovanosti úředníků a rychlé změny v podmínkách.

Ačkoliv původní představa byla využít starý krov pro nadkrokevní tepelnou izolaci, architekt stavebníka přesvědčil po prohlídce částečně poškozeného krovu ke generální rekonstrukci, tedy použití nového krovu z I profilů s vloženou izolací z celulózy. Nadkrokevní izolace se ukázala navíc nevhodná z hlediska velkého množství energií svázaných s nenasákavým materiálem, dalším problémem by bylo velké množství tepelných mostů vůli samotnému kotvení. Vznikla tak střecha difúzně otevřená, provětrávaná a navíc umožňující umístit do podkroví plnohodnotnou místnost.

Architektonickou výzvou bylo respektování druhé části dvojdomu, co se týká měřítek a výšek. Zásadní bylo ponechat čelo střechy v tenké lince. Návaznost na navazující objekt bylo řešeno tak, aby bylo možné v budoucnosti s rekonstrukcí navázat stejně logickým způsobem.

Obavy stavebníka ze snížení světelnosti okenních otvorů nasílením tloušťky původních stěn z 450 mm plných cihel bylo vyřešeno zkosenými ostěními, takže izolace samotný není zevnitř prakticky vůbec vnímatelná.

Původní energetická náročnost objektu byla vypočtena na 320 kWh/m²a, po rekonstrukci 54 kWh/m²a. Stavebník po 2 letech od rekonstrukce potvrdil, zároveň s instalací 2 ks teplovodních solárních kolektorů, pokles provozních nákladů za vytápění i ohřev teplé užitkové vody na cca ⅓.

Stavební parcela je umístěna přímo na okraji lesa. Z jejího svahu lze přehlédnout černostudniční hřeben i Císařský kámen. Přáním stavebníků na počátku studie stavby bylo propojit obytnou část přes terasu s pozemkem směřujícím do lesního porostu a využít výhledy, mírně filtrované řadou vzrostlých jasanů.

Dům měl být od počátku navržen přes obtížné klimatické podmínky jako pasivní, s vysokým podílem přírodních materiálů – avšak takovým způsobem, aby mohl být realizován běžnou stavební firmou na klíč. Energetické úspornosti domu nahrál požadavek na velikost stavby, která je koncipován jako relativně luxusní vila včetně příslušného zázemí v nevytápěných částech. Pro zjemnění měřítka relativně velké stavby byla objemově oddělena vytápěná a nevytápěná část.

Vytápěná část stavby tvoří blok s rizalitem, který je orientován směrem k jižnímu slunci. Zde se v přízemí nachází obytná místnost s velkoplošným prosklením, směřujícím do výhledů a k přijímání solárních zisků ze slunce. Druhé vertikální prosklení směřuje do lesa, zároveň s výstupem na terasu. Toto prosklení osvětluje dvojpatrový prostor, kde se v patře nachází galerie se vstupy do jednotlivých pokojů. Jádrem obytné místnosti je velká dvojúrovňová pec, jejíž horní patro je teplovodně vytápěno. Druhý teplovodní okruh se nachází ve stěnách pece, aby byla uvolňována sálavá složka směrem k obvodovým stěnám stavby.

Na architektuře stavby se jako kontrast k vertikálám prosklení projevují výrazné horizontální linie ozeleněných střech a pergol, jež slouží k zastínění okenních otvorů před letním sluncem. Stejně jako na jiných stavbách zde nepoužíváme žádné chlazení ani pohyblivé stínící prvky – z důvodu uživatelského komfortu, úspory nákladů a minimalizace technických zařízení. Vytápěná část je obložena z návětrných stran vodorovným dřevěným obkladem s provětrávanou mezerou, z jižní strany pak opatřena bílou omítkou. Nevytápěné části jsou obloženy cihelnými pásky. Všechny venkovní konstrukce jsou navrženy ze dřeva.

Pasivní vytápěná část je konstruována ve two-by-four systému se zavětrováním OSB3 deskami. První blower-door test byl změřen na 0,22 1/h. Stěny i vodorovné konstrukce jsou izolovány foukanou celulózou (na hodnotu U cca 0,11 W/m²K), konstrukce jsou zaklopeny dřevovláknitými deskami. Vnitřní tepelnou stabilitu zajišťují těžké betonové podlahy a vápenopískové příčky, vnitřní povrchy obvodových stěn jsou z hliněných omítek. Stavba je založena nad terénem na recyklovaných prefa elektrických sloupech. Okenní výplně Internorm Edition doplňují kvalitní použité materiály i konstrukce, zasklení je řešeno podle orientace a stínění otvorů. Na této stavbě poprvé používáme bezrámové zasklení, kdy stavebník platí pouze trojsklo, nikoliv už celé okno.

Podrobný popis stavby lze nalézt v příloze.

Fotokroniku stavby s popisky najdete v albu na našem facebookovém profilu.

Autoři: Petr Klápště a Eva Klápšťová + Milan Valeš, Lucie Tomcová, Jana Hořická, Marek Bečka, Tereza Hánlová

Vize: čtvrť s malou ekologickou stopou

Město se zdravým vodním režimem a mikroklimatem: Vsakování dešťové vody v parteru a na zelených střechách zpomaluje odtok, udržuje přirozenou hladinu podzemní vody a podporuje růst vegetace, voda ve veřejném prostoru získaná čištěním šedé odpadní vody zvlhčuje vzduch a reguluje teplotu, zeleň vzduch ionizuje, zvlhčuje, vyrovnává extrémní teplotní výkyvy, snižuje prašnost.
Město s identitou a příběhem: V ponechané zeleni a budovách nese stopu historie, jasné dominanty a osy umožňují orientaci, každá oblast zástavby má svůj od okolí odlišný charakter, lidské měřítko a pestrost zástavby a veřejných prostor město zútulňují, voda ve veřejném prostoru oživuje.
Město šetřící energii: Struktura zástavby umožňuje využívat solární zisky jako teplo i elektrickou energii, redukce energie na dopravu managementem poptávky  omezováním individuální automobilové dopravy (přednost chodců a cyklistů, zpomalování aut, redukce parkování, podpora car-free a car-sharing) a polyfunkčností, přírodě blízké úpravy veřejného prostoru omezující nutnou údržbu ploch, které nejsou intenzivně pobytové.
Město uzavřených materiálových toků: Šedá voda se čistí a znovu užívá na závlahy či splachování, komunitní zahrádky, městská farma, extenzivní vysokokmenné sady a individuální zahrádky produkují ovoce a zeleninu v místě, bioodpad se kompostuje.
Soudržné město: Pestrost zástavby přináší sociální diverzitu, veřejný prostor s omezením aut je bezpečný a vede k setkávání, jsou dostupné služby (škola, školka, sociální služby, rekreace) a veřejná doprava, podporuje se co-housing jako cesta k budování komunity a vztahu k místu.
Zelené město: Provázání zelených prostorů umožňuje snadnější migraci drobných živočichů a rostlin, přírodě blízká podoba parkových úprav využívající přirozené skladby společenstev zvyšuje ekologickou stabilitu a pestrost zelených ploch zvyšuje biodiverzitu, souvislé zelené pásy umožňují lepší provětrávání města a vytvářejí procházkové okruhy.

Etapizace

1.  etapa: Smyslem 1 etapy je odstranit nejméně atraktivní objekty (největší hala, málo využitý areál, vybydlená školka), zajistit základní propojení (do Šárky a obory Hvězda a mezi nimi, na vlak, tramvaj, autobus) a založit vodní systém (kořenové čističky, potůček, jezírko) dávající území identitu. Občanská infrastruktura: kostelní náměstí s okolními obchody a službami, školka a dům sociálních služeb (denní stacionář / domov pro seniory).
2. etapa: Druhá etapa uzavírá kostelní náměstí, doplňuje školu a další bydlení, přitom nezasahuje do armádního hrazeného areálu. Vznikající soubor má v tuto chvíli kompletní občanskou infrastrukturu i důležitá propojení. 
Etapa 3a: Pro uvolnění části armádního areálu je nutné zprovoznění administrativního komplexu.
Etapa 3b: Pro výstavbu navazující na sídliště je nutné zrekonstruovat uliční profil.
 

Zahrada je realizována postupně formou “svépomoci s asistencí” — zajišťujeme náročné práce a dozor nad odbornými subdodávkami (lomové kameny a jejich usazení, svaření jezírkové folie), jednodušší práce realizují klienti pod naším vedením či s naší pomocí. Realizace tak trvá déle, ale znamená nižší finanční náklady a lepší “sžití se” klientů se zahradou a nároky rostlin.

Hrubé terénní úpravy proběhly na podzim 2008, osázení hlavního záhonu na jaře 2009, modelování jezírka a položení folie v létě 2009, osázení svahu za domem 2010 a osázení jezírka 2011.

Autoři: Petr Klápště, Eva Klápšťová + Studio 91: Petr Vydra, Vladimír Kosík, Ivana Němcová

Fotografie byly pořízeny roku 2008, tři roky po realizaci zahrady.

Zahrada s typickým členěním v podobných situacích — pohledová předzahrádka směrem do ulice, komorní posezení podél domu, pobytová plocha ve vnitrobloku. Realizaci zahrady zajistila Eva Klápšťová na klíč.

Fotografie byly pořízeny roku 2008, tři roky po realizaci zahrady.

V roce 2017 se spokojení klienti opět ozvali a zahradu upravujeme aby dobře ladila s novou přístavbou domu.