KONCEPT

Místo pro stavbu vnímáme jako šanci pro dialog mezi sídlištní architekturou a starší nízkopodlažní zástavbou. Tato hranice by měla umožnit komunikaci, pozvolný předěl, obroušení ostrých hran.

Sídliště je rozvolněné, ale přesto vytváří polobloky. Doplňujeme proto blok pro lepší čitelnost zástavby a návrhem umožňujeme jeho uzavření na severní straně nižší výškou zástavby. Navazujeme křivkou na polokruhový dům, vnášíme nový orientační prvek, harmonizujeme prostředí elegantním tvarem, zjemňujeme měřítko strukturou a členěním fasády. Zahrada seniorů je soukromá, otvírá se však celému vnitrobloku. Může být případně i prostorově propojena s dalšími zahradami. Děti ze sousedství mohou trávit čas ve společnosti starých moudrých lidí, což napomůže seniorům využít volný čas na pozadí důležité mezigenerační výměny.

Chceme, aby se senioři spíše než jako v penzionu cítili jako v bytovém domě – měřítkem stavby, opticky zkrácenými zvlněnými pavlačovými chodbami, několika místy k setkávání i použitými materiály. Senioři, kteří zažili sametovou revoluci v produktivním věku, poznali nové možnosti a budou požadovat různorodé bydlení.  Ačkoliv jsou byty principiálně stejné, liší se mírně výměrou a kvalitou v podobě ložnic nebo balkónů, stíněním, osluněním, intimitou. Vyhýbáme se pravidelným unifikujícím řešením dispozic a detailům typickým pro sídliště. Pohled zvenku dává najevo, že v bytech se dějí věci různě.

UMÍSTĚNÍ STAVBY

Penzion využívá celou délku parcely pro doplnění bloku. Umisťujeme ho při severozápadní straně parcely s návazností na polokruhový bytový dům tak, aby vznikl při vstupu důstojný prostor a zároveň jsme zachovali co největší plochu vnitřního dvora. Svým hmotovým řešením reaguje na vedlejší bytový dům mírným snížením hladiny zástavby. Odsazené poslední patro stavbu opticky dále snižuje a při severní straně dává svobodu navázat dalšímu architektovi – doplnit blok vyšší či nižší stavbou tak, aby logicky směřoval ke dvoupodlažní kulturní památce – vile bratří Šlapetů.

Umístění stavby umožňuje do budoucna zprůjezdnění komunikace při jižní části stavby.

VÝCHODISKA ŘEŠENÍ

1) Stavbu zakládáme na terénu. Typ stavby nevyžaduje tolik parkovacích míst, aby bylo třeba umisťovat je pod zem, ze statických důvodů suterén nutný není. Stavba na terénu je civilnější, přístupnější, umožňuje propojení přízemí a prostoru vnitrobloku. Založením na přirozeném terénu šetříme investiční prostředky, reinvestujeme je do kvalitního zařízení bytů.

2) Malometrážní byty vedou k řešení domu pavlačového typu. Umisťujeme dvě vertikální komunikace, jednu vnější pro běžný celoroční přístup do stavby, druhou jako vnitřní čisté schodiště pro provoz uvnitř stavby a pro případné letní užívání – toto schodiště nemá závětří. Schodiště s výtahy jsou zároveň dvě únikové cesty, jež umožní zkrátit vzdálenost od dveří bytů k úniku do 15 metrů. Únikové cesty tak postačí nechráněné, což znamená úsporu investic i údržby. Výtahy navrhujeme dva kvůli zálohování – vnitřní výtah navíc dimenzujeme pro přepravu lůžek a stěhování.

3) Provozní náročnost stavby a prostředky provozovatele výrazně šetří kvalitně navržená stavba v pasivním standardu. Reálné bude dosáhnout spotřeby tepla na vytápění do 10 kWh/m²a. Základem je kompaktní hmota, kvalitní zaizolování stavby, solární orientace zasklení, vyřešení tepelných mostů a řízené větrání s rekuperací, jež zároveň zajišťuje hygienickou výměnu vzduchu v interiéru. Stínění vyřešené přesahy střech, balkony a pergolami eliminuje aktivní chlazení budovy.

4) Úsporu provozních nákladů doplňuje odpovědnost k životnímu prostředí v navrhovaných materiálech – preferujeme takové, které mají nízkou uhlíkovou stopu.

5) Kontakt hůře pohyblivých obyvatel stavby navenek považujeme za klíčový. Společenský prostor s vnitřním schodištěm komunikuje s terasou a vnitroblokem. Směrem do ulice navrhujeme výrazná respiria jako odraz původních laviček na zápraží, neboť umožňují vizuální kontakt s okolím i vzájemné setkání seniorů. 

ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

Stavbu vytápěné části navrhujeme v kompaktním křivkovém objemu s chodbami a bloky bytů. Byty se otevírají směrem k jihovýchodu, do vnitrobloku, kde je dostatek slunce a prostoru. Toto otevření je vyjádřeno živou barvou omítkové fasády i členitým měřítkem, jenž umožní každému obyvateli vnímat na fasádě „jeho“ svébytný prostor. K fasádě je nezávisle připojena pozinkovaná ocelová konstrukce vyhýbající se čtyřem arkýřům vysazených bytů, reagujících na vnitřní chodbová respiria. Konstrukce umožňuje vynést balkóny různých velikostí a dřevěné rošty s popínavou, v zimě opadavou zelení (například psí víno), nutně stínící pasivní dům v letních dnech.

Směrem k severovýchodu, do nástupního prostoru, se stavba uzavírá pravidelnou, svislými otvory členěnou, fasádou z modřínového obkladu, jenž bude ponechán k zestříbrnění a k porůstání ochrannou vrstvou břečťanu. Okna zde umístěná osvětlují jednotlivé vstupy do bytů. Touto uzavřenější fasádou pronikají čtyři výrazné hmoty chodbových respirií v barvě jihovýchodní fasády – barva oživení. Stěny jsou doplněny vodorovným členěním kovových lišt a zakončeny výrazně se projevujícím zvlněným přesahem střechy.

Ke křivce přináleží jednoduchá kontrastní hmota vstupního venkovního schodiště. Je obalená sklem a vodorovnými dřevěnými lamelami, s výrazně horizontálními průzory z jednotlivých pater a podest, které umožňují průnik světla a západní výhledy na centrum. Kvádr schodiště zklidňuje zvlněnou hmotu a akcentuje hlavní vstup, otočený k předpokládanému směru příchodu.

Výšku objektu opticky snižuje uskočení posledního podlaží, které je odsazeno materiálově i barevně jemnou pastelovou omítkou.

Jižní fasáda navazuje na bytový dům, severní fasáda je připravena přijmout dostavbu.

DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ

1.NP – přízemí a parter

Přístup do stavby vede přes hlavní vstup ve schodišťové věži, odkud jsou přístupné všechny chodby v jednotlivých podlažích. Chodník se přizpůsobuje křivce stavby a odklání směřování kroků od objektu pro umístění odpadů, parafrázujícím v malém měřítku schodišťovou věž, v přímé návaznosti na komunikaci. Za věží v zákrytu se nachází vjezd k parkovacím a odstavným stáním –oddělení pěšího od automobilového provozu.

V přízemí penzionu jsou umístěny prostory s nutnou návazností na terén. V nevytápěných prostorech se jedná o většinu odstavných stání pro automobily, neboť poškození či krádež automobilu bývá pro nevýdělečně činného seniora definitivní. Mezi schodišti jsou umístěny sklípky, technologické zázemí a sklady. V návaznosti na vnitřní schodiště se směrem do vnitrobloku otevírá společenská místnost vybavená pro setkání, oslavy, společné pečení cukroví a další činnosti aktivního stáří. Za výstupem z domu navazuje pobytová letní terasa krytá před sluncem pergolou. Součástí vytápěné části je sušárna prádla.

Parter vnitrobloku slouží všem seniorům. Je přístupný z prostoru vnitřního schodiště nebo přímo ze společenské místnosti. Doplňujeme ho lavičkovým sezením – intimním „povídacím“ nebo otevřeným „pozorovacím“ – a malým hřištěm pro seniory.

2-5.NP – typická podlaží

Běžná podlaží jsou charakterizována zvlněnou chodbou se vstupy do bytů. Vstup do chodby je v každém patře s odlišně barevnými dveřmi pro rychlé rozeznání příslušného podlaží. Chodbu typického podlaží člení prostor vnitřního schodiště a respirium – rozšířená část chodby, jež slouží ke společnému odpočinku, komunikaci, pozorování dění na ulici a užívání západního slunce.

Byty orientujeme směrem k jihovýchodu vstříc rannímu slunci, které napomáhá pozitivním pocitům při probouzení. Vybaveny jsou bezbariérovým hygienickým zařízením i vstupní chodbou, aby člověk dočasně upoutaný na vozík nemusel opouštět známé prostředí. Obytná místnost je doplněna kuchyňským koutem, který je opticky oddělen od sedací soupravy. Část bytů je doplněna balkónem, vždy jeden byt v patře je rozšířen o ložnici – využití kompaktnosti tvaru budovy.

6.NP – atypické podlaží

Poslední nadzemní podlaží s pěti doplňujícími byty nabízí oproti běžným bytům možnost samostatně oddělené malé ložnice.

KONSTRUKČNÍ, MATERIÁLOVÉ A TECHNICKÉ ŘEŠENÍ

Založení stavby, konstrukce

Stavba při založení nad terénem využívá stability půdorysu a statického posouzení. 1.NP navrhujeme jako železobetonovou roznášecí „krabici“ – základová deska, ležící na štěrkovém podsypu nebo pěnovém skle dle vnitřního provozu (vytápěné / nevytápěné prostory), je provázána se stěnami, stropem a vnitřními sloupy. Navazující konstrukce tvoří železobetonový skelet – dvojtrakt. Hlavní hmota je rozdělena na 2 dilatační celky. Schodišťovou věž zakládáme na pilotách v únosné zemině, železobetonové schodiště jsou vynesena ztužující stěnou a čtveřicí sloupů. Na pilotách je založena i předsazená ocelová konstrukce.

Obtížné místo zakládání – návaznost objektu na bytový dům řešíme podle stability boční stěny sjezdu do podzemních garáží. V případě jejího dostatečného vyztužení proti bočnímu tlaku lze zvolit pouze založení na zhutněném štěrku. V případě, že by bylo třeba roznést zatížení ze štítové zdi do stejné základové spáry (cca 4,08 m pod povrchem), lze založení řešit spuštěnou základovou stěnou na únosnou zeminu.

Vykonzolované střešní pláště budou provětrávané, povrch střechy navrhujeme s extenzivním bezúdržbovým sukulentním ozeleněním.

Použité materiály

Vyzdívky obvodových stěn jsou navrženy z VPC bloků, reflektujících zaoblený tvar, doplněné kontaktním podomítkovým zateplovacím systémem (EPS, DVD apod.). Dřevěný obklad konzolujeme z fasády dřevěnými příložkami pro eliminaci tepelných mostů. Jako izolaci obvodových stěn s obkladem lze použít foukanou celulózu.

Vnitřní příčky navrhujeme z důvodů tepelně-akumulačních opět z VPC bloků, povrchy v interiéru ve světlých pastelových barvách.

Technické řešení

Díky úspornému konceptu pasivního domu navrhujeme vytápění zajistit s individuální regulací v každém bytě malými teplovodními tělesy nad vstupními dveřmi, alternativně lze volit nízkospádové podlahové vytápění či aktivní betony. V koupelně je doplněn teplovodní žebřík. Byty jsou vybaveny řízeným větráním pro hygienickou výměnu vzduchu i komfortní větrání – centrálně až 12 bytů na jedné stoupačce. Jednotky jsou umístěny pod stropem 1.NP s nasáváním z fasády a výdechem nad střechu.

Teplá voda je zajištěna stejně jako pro teplovodní vytápění z výměníkové stanice. Systém lze doplnit teplovodními solárními kolektory, které mohou pokrýt více než polovinu potřebné energie.

Samostatné měřící jednotky (voda, elektro apod.) pro jednotlivé byty budou umístěny v návaznosti na jádra. Přístupné budou ze společné chodby. Měřící jednotky v krajních bytech budou umístěny v jádrech, přístupné z koupelen.

Pozemek v prudkém svahu, polovinu z něj zabírá ochranné pásmo elektrického vedení. Pro umístění stavby zbývá jihovýchodní cíp, jenž je dále opticky a pocitově zmenšován stavbou na sousedním spodním pozemku.

Elektrické vedení míří přímo na nejlepší výhled – ještědský hřeben s vysílačem Ještěd (1012 m n.m.). Sem proto směřují pohledy z obou obytných pater. Díky ochrannému pásmu se není nutné obávat se, že tyto výhledy budou kdy zastavěny.

Pohled na Jablonec nad Nisou patří až do patra. Okna směřují na město přes hřeben střechy sousedící stavby. Vzniká protažená forma stavby, odsazená od silnice přístřešky pro automobily a přechodovou nevytápěnou částí, kopírující ochranné pásmo elektrického vedení.

Nejlepší části pozemku se nachází severozápadně od stavby – jsou nejsušší s nejlepším výhledem. Proto je tato část přímo propojena s obytnou terasou. Také hlavní vstup do stavby, položený na stejné vrstevnici jako vstup na terasu, umožňuje bezbariérové řešení.

Ačkoliv je po požadavcích investora na místní klimatické poměry fasáda nadstandardně prosklená, řešení pergol, stříšek či umístění oken vůči okolí poskytuje dostatek soukromí a intimity obyvatelům.

Stavba je ze tří stran obložena modřínovými prkny bez povrchové úpravy, která budou popnutá ochráněná před povětrností zelení, především ze severní strany. K Ještědu se obrací svou živou udržovanou fasádou.

Fotokroniku stavby s popisky najdete v albu na našem facebookovém profilu.

Krásná chalupa, výhled prudkým údolím, ovocné stromy, studánka, potok. Pozemek tak svažitý, že občas po cestě ke studánce sklouznete až k blatouchům u potoka. Návrh zahrady jako dialog mezi zahradou našich babiček a rekreačními potřebami tří generací.

Výraz pobytové části určuje stříhaný trávník, kačírkový mulč trvalkových záhonů a žulové kameny vytěžené při stavbě příjezdové komunikace. Výsadby jsou odrazem společenské terasy – bohaté, kvetoucí, voňavé – výrazný koktejl pro všechny smysly.

Lesní část pouze mírně kultivuje existující podrost pod ponechanými duby a břízami – borůvčí, trávy, kapradí. Pouze drobné prvky les „domestikují“ – cestička k intimnímu sezení kličkuje mezi pravidelnými kopečky, na jednom z nich (v pohledové ose od domu) je nově vysazený červenolistý buk. Ohniště umístěné na rovné plošině má atmosféru lesní mýtiny – intimní, prostou, klidnou.

Autoři: Eva Klápšťová + Milan Valeš

Projekt vznikl z iniciativy zaměstnaců, kteří dvorek využívají jako odpočinkové místo; a plně vybetonovaná plocha jim nevyhovuje. Projekt i realizace je placena ze sbírky zaměstnanců, kteří aktivně participovali na projektování a svépomocí provedou realizaci. Objekt i dvůr je pouze pronajatý, proto nelze provést trvalé změny. To klade na návrh jasné požadavky – všechny úpravy musí být vratné, levné a proveditelné svépomocí. Jako hlavní prvky tak byly zvoleny nádoby na rostliny vytvořené z pestře pomalovaných seříznutých použitých barelů a subtilní konstrukce z ocelových lanek.

Dvůr je charakteristický svou členitostí, štíhlými zálivy a výškou přilehlých stěn. Jižní orientace prosluní všechny části dvora, přilehlé stěny fungují jako odrazové plochy světla do místností. Úpravu dvorku lze rozdělit do tří částí, které odpovídají jeho členění: Pergola u vstupu do dvora. Dvorek do „L“ a hubený záliv.

Pergola s popínavími rostlinami u vstupu vytváří přechod mezi vnitřním a vnějším prostředím – venkovní místnost, útulný kout v jinak hlubokém zálivu dvora. Tvoří závětří – vznikne tak obytné mikroklima. Pergola bude mít podobu lehké sítě z lanek.
Střední část od „veřejné“ v návrhu odděluje nízký záhon v dřevěném rámu – záhon může plnit funkce od relaxační na posekaném trávníku až po pěstování zeleniny, případně strom v hlubším truhlíku (ze seřízlého ocelového barelu). Okraj záhonu tvoří lavici k posezení. V letních měsících by střední část dvora mohla být stíněna plachtou (například starou windsurfovou plachtou, nebo impregnovanou celtovinou).
Hubený záliv má spíše pohledovou funkci, jeho úpravou bude záhon složený z několika seřízlých a výrazně barevných barelů s výsadbou extenzivních trvalek a popínavých a plazivých rostlin které se v čase rozrostou v prostoru.
Dvůr může být vybaven lehkým zahradním nábytkem a spoustou rostlin ve volných květnících dle vůle uživatelů.

Rodina waldorfského učitele se rozhodla změnit s přibývajícím počtem dětí bydlení v bytovém domě za rodinný domek. K tomuto účelu zakoupila pozemek na severních svazích města Semily.

Vytvořit finální návrh stavby trvalo více než dva roky, během kterých se usazovaly a měnily názory. Výsledkem je patrová stavba s orientací k jihu, jež je přisazena k podbíhajícímu terénu. Podzemní podlaží je využito na dílnu a sklípek s možností parkování vozidla pod stavbou.

Organicky řešené přízemí i patro odkazuje na duchovně-holistický pohled na prostor určený k trávení času – dispozice přízemí umožňuje dobrou komunikaci mezi obyvateli. Důležité je využití zdravých materiálů v interiéru. Do exteriéru se dům obrací křivkami střech nad terasou i patrem.

Realizace stavby probíhá svépomocí, za pomoci telefonických konzultací s architektem.